Historie spolku Společně k úsměvu
Spolek Společně k úsměvu, z.s. byl založen v roce 2015. U jeho zrodu tehdy stáli tři vyléčení mladí dospělí lidé Zuzana Wimmerová, Lucie Štrublová (roz. Vlková) a Filip Nováček. Myšlenka o založení spolku sahá však ještě o několik let dále. Hlavní nositelkou této myšlenky byla Zuzana, která považovala osobní zkušenost s onkologickou léčbou absolvovanou během dětství nebo dospívání za jedinečnou. Věřila, že ve sdílení této zkušenosti je síla, která může dodat podporu dětem i dospělým, kteří léčbu aktuálně zažívají. Inspiraci hledala u podobných organizací v České republice i v zahraničí. Zuzana dala do vzniku spolku veškeré své úsilí a energii. V srpnu roku 2017 však podlehla recidivě nádorového onemocnění a navždy nás opustila. Tato událost zanechala ve spolku velký smutek a prázdné místo. Zanechala ale kus sebe v každém z nás a my i nadále šíříme naději a rozšiřujeme aktivity spolku. Přirovnáváme se ke stromu s velmi pevnými kořeny, který Zuzka zasázela, my jej zaléváme a chceme, aby nadále rostl, košatil se a nikdy neuschnul.
Prvním projektem spolku byl projekt Moudrý průvodce, na nějž navázal projekt „Daruj příběh i Ty!“. V roce 2017 se spolek začal věnovat také problematice pozdních následků léčby a vznikl projekt ASTRA, pojmenovaný Zuzkou podle jejího motta „PER ASPERA AD ASTRA“.
Spolek Společně k úsměvu je prozatím jedinou pacientskou organizací tohoto typu v České republice.
Příběh Zuzanky
„Jmenuji se Zuzana a každý den se usmívám na život, který mám. Mezi 13. a 14. rokem jsem se kvůli Ewingovu sarkomu v oblasti páteře léčila na Klinice dětské onkologie v Brně.
Po všech chemoterapiích, radioterapiích i transplantaci kostní dřeně mi ještě chvíli trvalo, než jsem se mohla plně vrátit do běžného bytí, protože jsem byla po dvou operacích páteře několik měsíců ležákem. Troufám si však tvrdit, že dnes už jsou omezení minimální. Moc si užívám každého pohybu. Opravdu ráda tancuju, chodívám do přírody (nejlépe s batohem a stanem na zádech), po městě jezdím na kole a vařím vegetariánská jídla. Jsem také studentkou psychologie, což mě moc baví.
Mám tendenci využívat smysluplně svou onkologickou zkušenost. Navštěvovat děti a jejich rodiny v nemocnici mi přináší velkou radost, stejně jako účast na evropských setkáních jak vyléčených pacientů, tak odborníků a věřím, že společně zvládneme dodávat sílu těm, kteří ji v rámci dětské onkologie potřebují. Sama totiž vím, že mi kontakt s lidmi s podobným osudem velmi pomohl a pomáhá. Za to nikdy nebudu moci předat dostatečné díky Nadačnímu fondu Krtek. Na návštěvy kliniky se vždycky těším, protože po tak dlouhé době jsou lékaři, sestry i ostatní jako součást rodiny a odcházím vždy s úsměvem. Tak se třeba někdy potkáme :).“
~ Zuzanka