„Ahoj, jmenuji se Adriana a chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh.  Dnes už je to 17 let od chvíle, kdy mi byl v mých třech a půl letech diagnostikován meduloblastom v zadní mozkové jámě, laicky řečeno nádor na mozku. A pak už to šlo rychle. Čekala mě operace, následovala chemoterapie a ozařování. V nemocnici se u mě střídali rodiče a další příslušníci rodiny. Bylo to pro nás o to těžší, že jsme doma měli teprve čtyřměsíčního chlapečka – mého brášku Kubíka.

Po léčbě jsem se musela naučit znovu chodit a konečně se zapojit do běžného života. V první řadě to byla školka, kde jsem měla tu výhodu, že tam dělala kuchařku moje babička. Potom jsem nastoupila na základní školu, na kterou nemám dobré vzpomínky. Prošla jsem si šikanou. Tato okolnost a fakt, že jsem se dozvěděla podrobnosti o své nemoci, způsobily, že jsem začala trpět úzkostnými stavy. Ze začátku to vypadalo bledě . Dnes už se však tyto stavy objevují jen zřídka . Devátou třídu jsem dostudovala na ZŠ Benešov. Po ukončení základky jsem nastoupila na Střední pedagogickou školu v Boskovicích. Tu jsem ale kvůli zdravotním problémům (operaci štítné žlázy) na začátku čtvrtého ročníku ukončila. V současné době brigádně vypomáhám ve firmě s kancelářskými pracemi. Plány do budoucna nemám. Nemám ráda dlouhodobé plánování. Dnes už se řídím heslem „žijeme teď, v tento okamžik“.

Udělají mi radost i obyčejné věci. Třeba když svítí sluníčko a venku je krásně. Energií mě nabíjí pohled na různé památky, protože miluji historii, ráda poslouchám hudbu a chodím do divadla.

Vám, kteří právě bojujete, bych chtěla vzkázat: Nevzdávejte to, pro život stojí za to bojovat!“

~ Adriana