„Po asi roku stráveném častým buzením se s nočními křečemi v břiše, častou nemocností, úbytkem na váze, únavou a záchvaty dušnosti jsem šel v červnu r. 2000 na pohotovost, opět nemocný. Odpoledne už jsem ležel na dětské onkologii v Brně. Bylo mi patnáct. Diagnostikován mi byl Hodgkinův lymfom ve IV. kl. st. Chápal jsem závažnost a rozsah. Diagnóza mě paradoxně naplnila hlubokým klidem – konečně jsem věděl, co se děje. Pět bloků chemoterapie provázely bolesti a potíže, jaké jsem nikdy předtím ani potom nezažil. Následovala radioterapie a ukončení devítiměsíční léčby.

Uplynulo skoro osmnáct let. Za celou tu dobu jsem, po ročním přerušení mezi devátou třídou a prvákem, odmaturoval na gymplu, nedostudoval vysokou a našel radost v každodenní práci s výběrovou kávou jako barista a pomocník v pražírně. Podíval jsem se na kávové farmy v Guatemale, zažil jsem lásky i rozchody, shody i krátké neshody. Zkušenost léčby na dětské onkologii naprosto změnila můj způsob myšlení, způsob budoucího každodenního života. Oddal jsem se zdraví ve všech jeho rovinách. Pochopil jsem, že mám jen jedno zdraví a jedno tělo. Cvičím a sportuji téměř každý den v roce, stravuji se tak čistě a šetrně, jak umím. Naplňuje mě šířit podporu, úsměv a optimismus současným dětským pacientům. Ve spolupráci s Krtkem a podporou pražírny kávy, v které pracuji, se pravidelně vracím na dětskou onkologii provonět ambulanci kávou a čokoládou s cílem rozdat pohodu a úsměvy.“

~ Alan