„Ahoj, mé jméno je Markéta. Už je to pár let, kdy jsem se léčila na Klinice dětské onkologie v Brně. Bylo mi 17 let. Chodila jsem na střední zdravotnickou školu a těšila se na svou první hodinu tanečních, které jsem se nemohla dočkat. Když mě však mé spolužačky upozornily na bouli na krku, upjala jsem na ni svou pozornost. Myslela jsem, že jde pouze o štípnutí od komára, ale to jsem postupně vyloučila. Jelikož jsem bydlela na internátu, hledala jsem někoho, kdo mě uklidní a přesvědčí, že o nic nejde. Neuklidnila mě však ani paní vychovatelka, která mě rovnou poslala na pohotovost do Dětské nemocnice. Doprovod mi dělala má spolužačka a kamarádka. Řada vyšetření, která jsem v nemocnici podstoupila, se vlekla až do samého večera a já byla stále více nervózní. Nepřipouštěla jsem si žádné vážné onemocnění. V tu chvíli jsem myslela jen na to, že již nestihnu svou první hodinu tanečních. Když si mě zavolala paní doktorka a oznámila mi, že mají podezření na onkologické onemocnění, měla jsem pocit, že se zastavil celý svět. Byla jsem v šoku, ovládl mě strach v domnění, že vše pro mě skončilo. Když se na to dívám zpětně, měla jsem velké štěstí, že se na mé onemocnění přišlo včas. Někdy trvá týdny či měsíce, než se onemocnění odhalí.

Biopsie potvrdila podezření a byl mi diagnostikován Hodgkinův lymfom. Nejtěžší pro mě byly první chvíle po oznámení diagnózy. Postupem času jsem se s onemocněním snažila vyrovnat a začala více vnímat okolí a jejich silné příběhy. Čekaly mě 3 bloky chemoterapií a ozařování. Oproti svým nemocným kamarádům jsem v nemocnici strávila relativně krátkou dobu, a to zhruba půl roku. I když mám stále strach, že by se nemoc mohla vrátit, jsem vděčná za tuto životní zkoušku, která mi změnila pohled na život, a díky které jsem mohla poznat spoustu úžasných lidí. Moc děkuji celému kolektivu doktorů a sester za vrácení do života, za podporu své rodiny a mých kamarádů, kteří mi dodávali sílu, chuť bojovat a těšit se na každý nový den.

Po léčbě jsem vystudovala obor Zdravotní laborant na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně a Laboratorní vyšetřovací metody ve zdravotnictví v Bratislavě. Dnes pracuji jako cytogenetik. Spolu s dalšími vyléčenými pacienty jsem mohla stát u zrodu spolku Společně k úsměvu, z.s., kde dnes působím jako místopředsedkyně. Prostřednictvím svých zkušeností z léčby se snažíme pomáhat těm, kteří na klinice dětské onkologie léčbou aktuálně procházejí. Věnujeme se i vyléčeným pacientům, kteří se potýkají s pozdními následky onkologické léčby. Pokud bychom mohli být svojí zkušeností nápomocní, neváhej a obrať se na nás.  🙂 „

~ Markéta