„Jmenuji se Martina a v sedmnácti letech mi byl diagnostikován Hodgkinův lymfom. Již delší dobu se mi špatně dýchalo, a proto jsem byla odeslána dětskou lékařkou do kyjovské nemocnice s podezřením na oboustranný zápal plic. Ještě týž den jsem však byla převezena na oddělení dětské onkologie FN Brno. Namísto zápalu plic byla v průběhu následujícího týdne potvrzena onkologická diagnóza. Následně jsem měla před sebou celkem šest bloků chemoterapií, posléze ozařování. Pobyt v nemocnici mi ulehčovaly ty nejlepší sestřičky a doktoři, kterým patří velký DÍK.

Půl roku uteklo jako voda a já se mohla vrátit s radostí zpět na střední školu, dokončit poslední ročník se svou třídou a pokračovat v cestě za vysněným povoláním. Momentálně studuji sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Ráda bych dokončila bakalářské studium a stala se učitelkou v mateřské škole.

A jestli mi tato zkušenost něco dala? Ano, dala, a to hodně. Především jsem si uvědomila, že zdraví je to nejcennější, co mám, a že má rodina bude vždy stát po mém boku i v těch nejtěžších chvílích. Stejně jako kamarádi, kteří mě po celou dobu v nemoci navštěvovali, podporovali a dokázali mě pokaždé rozesmát. Nemoc mi dala i spoustu zážitků, ať už dobrých nebo špatných.

Závěrem bych ráda vzpomněla na moment, který se mi navždy vryl do paměti – v době, kdy mi nebylo zrovna nejlépe, mi jedna sestřička dodala odvahy větou: „Nefňukej. Život je boj, tak bojuj!“ Tímto heslem se stále řídím a vám všem chci vzkázat: „Držte se a bojujte, život za to stojí.“

~ Martina