„Bylo mi 16 let a prožívala jsem moc krásné období. Byl červen, prázdniny před námi, měla jsem super kluka, bezvadnou partu kamarádů v čele s úžasnýma kamarádkama a milující rodinu. Nechybělo mi vážně vůbec nic… Všeho jsem si plnými doušky užívala do září, kdy se z nespecifických bolestí na krku vyklubal Hodgkinův lymfom. Snažila jsem se, aby mě tato diagnóza nezlomila a já zůstala stále tou optimistickou holkou, jakou jsem vždy byla. Díky úžasnému personálu Kliniky dětské onkologie v Brně, díky mé rodině, příteli i kamarádům se mi podařilo po 4 blocích chemoterapie a ozařování nemoc porazit. Ztratila jsem vlasy, imunitu, bezstarostné dospívání a iluze o tom, že když budu všechno dělat s dobrým úmyslem, tak se mi vše zlé prostě vyhne. Ale s odstupem času vím, že i špatné věci patří k životu a že nás dokáží v mnohém posílit. Díky nemoci jsem si začala vážit obyčejných a zdánlivě běžných věcí a hledat na všech a všem vždy to dobré. Taky jsem si srovnala priority a hodnoty trochu jinak…

Nyní mi je 30 let. Mám úžasnou rodinu, milujícího manžela, který se mnou prošel celou nemocí, máme spolu nádherného syna, který nám dělá každý den krásnějším. Vystudovala jsem vysokou školu a dělám práci, kterou jsem vždycky dělat chtěla. 

Na období nemoci vzpomínám často a většinou se slzami v očích. Bylo to náročné a opravdu těžké období nejenom pro mě. Ale tato zkušenost mě obrovsky posílila. Diagnóza rakoviny nemusí být konečnou, může to být jen nový start k lepším zítřkům… „

~ Zuzana M.